Srí Lanka: co jíst, kde jíst a co čekat od místní kuchyně

Jídlo

Pokud se rozhodnete ochutnat pravou srílanskou kuchyni, znamená to jíst s místními skoro na ulici. Připravte se na velice levná (závisí na lokalitě) a zároveň pálivá jídla. Hygienické zásady zde skoro neexistují, proto se vyplatí očkování proti žloutence. Pokud jste již zvyklí na asijskou kuchyni, nebude to takový rozdíl, pokud jste ale Evropu opustili poprvé, mohl by to být šok.

Tradičním jídlem, které jí snad celá Srí Lanka každý den k obědu je rice and curry. To je vařená rýže s různými zeleninovými pálivými omáčkami. Každá omáčka má svou mističku a je možné si ji na talíř dát dle potřeby. Nikdy v mističkách nechybí červená čočka v pálivé curry omáčce, dále je zde například brambora (považovaná za zeleninu a ne přílohu), nebo okurka, dýně, či další druhy zeleniny. Zpravidla si připlatíte, pokud budete chtít k jídlu kuřecí maso (není ho mnoho, je nasekané i s kostmi a samozřejmě pálivé), vajíčko, nebo rybu. Takové jídlo vás může vyjít na 30 – 60 Kč, záleží na tom, co vše si objednáte. Dále si můžete k obědu dát fried rice což je klasická smažená rýže se zeleninou. Za příplatek je vajíčko, nebo kuře, které vám opět i s kostmi nasekají nadrobno a zamíchají do rýže. Otázkou je, jestli tato „přebíračka“ kostí za tu trochu masa opravdu stojí. Někde je ještě možné ochutnat smažené nudle, ale to jen v turističtějších destinacích. Tím polední výběr jídla v podstatě končí. Pokud tedy jdete na jídlo, není ani nutné se ptát co mají, ale můžete si rovnou objednat, jelikož mají všude to stejné (neplatí o turistických restauracích). V některých bufetech dostanete na stůl spoustu dalších talířů a misek s jídlem, které jste si neobjednali (např. kuřecí stehno). V tomto případě platíte pouze to, co sníte, to co nesníte odnesou a dají to na stůl zase někomu jinému.

K večeři je možné pořídit kottu roti, což je jakési smažené těsto se zeleninou (za příplatek i s kuřecím masem, či vajíčkem) nasekané plechovými mačetami na malé kousky. Jedná se o nejhlučnější jídlo, jelikož během jeho přípravy nelze skoro slyšet vlastního slova. Toto jídlo rozhodně stojí za ochutnání. Pokud budete kuchaři dostatečně koukat pod ruku a několikrát mu zopakujete, že nechcete, aby to pálilo, možná se dočkáte i relativně nepálivého jídla. Další specialitou, která se opět vaří během večera jsou hoppers. Jedná se o kopulovité, či miskovité placky z jednoduchého kokosovo-rýžového těsta. Místní je jedí s pálivými omáčkami, skvělé jsou i s banánem. Na některých místech je možné koupit Roti. Což je velká smažená placka, do které lze zabalit cokoliv. Výborná je sladká verze s banánem a čokoládou, nebo slaná s rajčaty, avokádem a sýrem (sýr je zde zásadně tavený).

Od pouličních prodavačů lze koupit různé bílé pečivo, často plněné pálivou omáčkou, nebo nasládlé bochánky bez náplně, také bílý chléb a další. Ve vlaku chodí prodejci s jídlem, většinou smaženým cokoli, a nabízejí ho neustále cestujícím. Pokud si nějaké takové pečivo, či něco smaženého koupíte, počítejte s tím, že vám to prodejce zabalí do kusu starých novin, či popsaných stránek vytržených ze sešitu. Jestli tedy nechcete jíst jídlo s obtisknutými písmenky z novin, požádejte pouze o igelitový sáček, nebo si ho ideálně vezměte do ruky a rovnou snězte. Připravte se na to, že na všechno jídlo i peníze prodejci sahají rukama bez rukavic a umyvadlo s tekoucí vodou po ruce také moc často nemají.

U pouličních prodejců koupíte také ovoce a zeleninu. Na tyto plodiny je Srí Lanka opravdu bohatá, místní také nežijí skoro z ničeho jiného. Druhů je zde opravdu velké množství. U některých z nich máte pocit, že jste je snad v životě neviděli. U neznámých druhů ovoce je občas těžké odhadnout zralost (občas vám prodejci nacpou shnilé ovoce, když vidí, že tomu nerozumíte), zjistit která část ovoce se jí, či jak se do ovoce dostanete. Příkladem zajímavějšího ovoce může být třeba wood apple. Jedná se o hnědé kulaté ovoce s opravdu tvrdou skořápkou. K jeho rozbití je třeba mačeta a trochu šikovné ruce, zralejší ovoce lze i rozklepnout o hranu linky. Uvnitř naleznete hnědou dužinu lehce nakyslé a naprosto specifické chuti, rozhodně stojí za vyzkoušení. Běžné jsou zde ananasy, papaya, kokosy, banány a během sezóny i jackfruit – největší ovoce světa, které se nezralé využívá jako zelenina do omáček, jako zralé je to výborné a velice sladké ovoce. Na tržištích a u prodejců opět nezapomeňte smlouvat. Čím větší tržiště, tím levnější! Výborné jsou i čerstvé džusy z tropického ovoce odšťavené přímo na ulici. Je třeba si ale říci zda chcete přidat cukr a sůl – tu dávají hlavně do limetkového džusu. Ideálním místem pro ochutnání těchto džusů je Kandy, tam je můžete sehnat i za 12 – 20 Kč.

K dispozici jsou zde v turistických oblastech také restaurace. Restaurace mohou působit mnohem luxusnějším a čistším dojmem, otázkou ale je, zda kuchyň nevypadá úplně stejně, nebo mnohem hůř než u bufetů na ulici. Jídlo je zde několikanásobně dražší a sortiment mnohem větší, většina jídel ale se Srí Lankou nemají nic společného a vaří se zde jen kvůli turistům, kteří jsou ochotni si značně připlatit.

Příprava jídla nemusí být pro Evropana zrovna vábnou podívanou. Na jídlo je saháno přímo rukama, stoly se neutírají, nádobí se letmo oplachuje ve studené vodě (teplá teče jen v chladných oblastech ostrova) pomocí ruky, či hadru, někdy se nádobí vystýlá kusem igelitu, aby se nemuselo mýt (což je v podstatě ta čistější varianta).

Dalším překvapením by mohl být fakt, že se zde jí rukama. V domorodých částech ostrova si (alespoň) lžíci musíte speciálně vyžádat.

Nečekejte zde zmrzlinu, uzeniny, sýry (pouze tavené), jogurty jen v omezeném množství, mléko pouze sušené. Vodu můžete kupovat, nebo lze pít v některých oblastech z kohoutku (nutno ověřit kde).